Druhá část vzpomínky na pradědečka Josefa Šefčíka (1900 -1933) nahlíží na jeho manželství a rodinu. Události, které zde uvádím, jsou objeveny díky náhodě, štěstí či vstřícné práci zaměstnanců MZA a v neposlední řadě vzdálené příbuzné, kterou jsem zcela náhodou potkal na portálu ACTAPUBLICA, když jsem poprvé v roce 2011 pradědečka Josefa Šefčíka *1900 v matrikách hledal. Vzdálená příbuzná, která zde nechce být jmenována, hledala svého Josefa Šefčíka, ale narozeného v roce cca 1718.  Nakonec jsme oba s radostí zjistili, že Josef narozený roku 1718 je našim společným předkem a mého pradědečka Josefa Šefčíka narozeného roku 1900 je prapředkem v linii otce rodu Šefčík/Ševčík (více je uvedeno v oddílech uvedeného rodu). Uvedené skutečnosti vychází z rodinného archivu, ale především z nalezených archiválií MZA, Archivu Katastru nemovitostí či internetových zdrojů.

Jak již bylo uvedeno v 1. části, Josef se po návratu z vojny (1918 - 1923) vrátil do rodných Mutěnic. Tam na něj čekala od 1. 9. 1923 nevěsta Zuzana, roz. Gojdová z východního Slovenska. Po svatbě 26. 11. 1923 pracuje Josef průběžně jako havíř v nedalekých Dubňanech nebo s ženou Zuzanou pracují na statcích, či u místních rolníků v Mutěnicích. Prvorozený syn Jan, narozený 31. 1. 1923 v Košicích, zůstává v ústavní péči do roku 1925.

Josef byl pojištěn od 1. 7. 1926. To lze zjistit z legitimace pojištěnce u Ústřední sociální pojišťovny (legitimace je vystavena ze dne 20. 11. 1930 u Podniku Státní lesy a statky). Poslední záznam o pojištění je ze dne 16. 11. 1932.

Radostnou událostí je datum 13. 8. 1927, kdy se narodil syn Josef (přezdívaný Pepa  - zakladatel rodu v Kyjově a Mlékosrbech u Hradce Králové), který se podle matričních údajů narodil v Mutěnicích č. 287, ale zřejmě došlo k omylu uvedeného čísla popisného, protože se jedná zřejmě o číslo chalupy 387, tedy budoucí dům rodiny Šefčíkových, jak je uvedeno v následujícím odstavci.

Dne 10. 1. 1929 kupuje Josef s manželkou Zuzanou dům v Mutěnicích, č. 387 od manželů Antonína a Eleonóry Šupových za 5 000 Kčs, který jim patřil od 10. 2. 1906. Z výpisu z Katastru nemovitostí zjišťujeme, že dům vlastnili ještě manželé Blažkovi od 30. 7. 1878.

Dne 3. 2. 1929 Josef společně se sousedem Josefem Dubinou žádají obecní zastupitelstvo k odkoupení společné uličky mezi domky. Žádost je následně komisí zamítnuta. Ulička je dodnes mezi domy v původním stavu.

Do nového domu přichází další šťastná událost ze dne 19. 6. 1929, kde se narodil třetí syn – Ladislav (zakladatel rodu v Hovoranech).

Ze sčítacího archu ze dne 2. 12. 1930 se dovídáme o životě rodiny Josefa, který vyplňoval základní údaje (vidíme, jak uměl psát). Dále zjišťujeme, že pracoval v zemědělství a jeho žena Zuzana je v domácnosti. Synové Jan, Josef a Ladislav jsou taktéž na archu uvedeni.

Tragédii, kterou Josef a jeho rodina prožívá je uvedena v  obecní kronice Mutěnic. Dozvídáme se, že ve čtvrtek 2. 5. 1932 v odpoledních hodinách hoří chalupa Josefa Šefčíka společně se sousedovou chalupou Aloise Malovaného. Příčina požáru nebyla zjištěna. Dům byl pojištěn na částku 5 000 Kčs. Neštěstí v rodině Josefa je umocněno dopravní nehodou, kterou způsobil Josef při přesunu stáda přes silnici. Škoda způsobená na vozidle byla ve výši 5 500 Kčs. To už rodina neměla žádných finančních prostředků a byla na hraně bídy. Bohužel doba Josefovi nepřála, protože tyto události se odehrávají v období hospodářské krize (lidé jsou nezaměstnaní, trpí hladem). Proto se Josef rozhodl osudu postavit vstříc a sám společně se svým příbuzným Jaroslavem Brablcem[1] odchází do Zbýšova pracovat na místo stávkujících horníků – stávají se tzv. stávkokazy. Od 28. 11. 1932 je Josef zaměstnán jako horník na dole Láska Boží ve Zbýšově. Ve Zbýšově spí na ubytovně. Domů posílá pravidelně týdenní výdělek.

Poslední dny života Josefa budou uvedeny ve třetí části vzpomínky.

MŠ