Hudebník Rudolf Václavovič a 1. světová válka

Uvádím zde, co našla moje vzdálená příbuzná o dalším Václavoviči a jeho působení za 1. světové války.

Rudolf Václavovič (1879 - po roce 1958) z Hodonína, je asi první s uměleckými sklony z rodu Václavovičů, kteří jsou původem z Těšic. A o kterém se psalo v knize o Hodonínu a dokonce v bakalářské diplomové práci Jany Štylárkové z Univerzity Palackého v Olomouci z roku 2014.

Rudolf Václavovič (1879 - po roce 1958) z Hodonína  byl bratrancem Tekly Václavovičové (1844-1898), babičky Antonína Václavoviče ( 1890-1971) z Týnce. Třicet pět let věkový rozdíl mezi bratrancem a sestřenicí byl stejný jakou synů Františka Václavoviče (1787-1860) z Těšic č. 5 (nyní součást Mikulčic). Nejstaršího Pavla ( 1814- 1857), našeho předka, a nejmladšího Petra (1847 -1919), který byl ale z druhého manželství Františka.

Rudolf Václavovič se narodil v Hodoníně 17. 4. 1879 v druhém manželství Petra Václavoviče, zahradníka v tabákové továrně. Matkou byla Barbora, r. Marešová z Gbel na Slovensku. O Rudolfovi, který byl v Hodoníně jeden z nejoblíbenějších houslistů své doby, se dozvídáme z knihy Hodonín. Minulost a socialistická přítomnost města, str. 259-260. 

Rudolfův hudební talent objevil učitel Josef Kapica, který ho učil hrát na housle ve škole.

Mimo to chodil Rudolf také do hodin houslí a na malý bubínek ke kapelníkovi J. Krejčímu, který ho přibral do smyčcové kapely již v 14 letech. Vyučil se malířem u Viktora Lesquiera, brzy si vytvořil učňovskou kapelu, s primášem Gustavem Grännwaldem a hráli zde i dva synové Lesquierovi. Po roce 1907 pokračoval v kapele J. Krejčího až do roku 1914 s přestávkou jednoho roku, kdy cestoval jako hudebník s kočovnou divadelní společností Otakara Nováka po Čechách a Moravě, v sezoně v luhačovickém divadle hráli hlavně operety.

Na vojně se dostal k vojenské hudbě 3. pluku do Brna, kde úspěšně působil  tři roky. Zdokonalil se v houslích, ve hře na violu a malý buben. V roce 1907 se vrátil zpět do Hodonína. Jakmile vypukla světová válka, R. Václavovič se hned dostal k vojenské hudbě a s ní odešel do Itálie.  Při vojenských operacích se několikrát zachránil před smrtí. Někteří hudebníci padli, a tak z velké vojenské kapely zůstal jen „šraml“: dvoje housle, kytara a harmonika. Navštěvovali po celé frontě roztroušené vojenské oddíly, hráli jim pro radost, osvěžení i zábavu podle nálady vojáků: koncertní kusy, valčíky a polky. V nemocnicích, kde bylo dostatek ošetřovatelek, si vojáci dokonce zatančili - i na frontě.

R. Václavovič nikdy nemohl pochopit tu skutečnost, že na jednom místě lidé padali na frontě a o kousek dál se vesele zpívalo a tančilo. V roce 1916 s R. Václavovič vrátil do Hodonína jako rotmistr a sloužil pak do roku 1920 v armádě jako vedoucí hudby hodonínské posádky. V civilu pokračoval v kapele J. Krejčího. Po jeho smrti působil ještě v jiných kapelách až do roku 1958, kdy pozbýval zrak. Datum úmrtí Rudolfa Václavoviče neznáme.

Literatura:

Kolektiv autorů: Hodonín. Minulost a socialistická přítomnost města, Brno1979

Štylárková Jana:  Kulturní a společenský život v Hodoníně ve druhé polovině 19.stoleti a v první polovině 20. století se zaměřením na kulturní spolky, bakalářská dipl. práce Univerzita Palackého, Olomouc 2014.